Guild Games

Práve prebiehajúci, dlhodobý guild event - zameraný na úvod do DnD a k letnému zrazu.

- Zilfim ležal v hojdacej sieti a skoré ranné slnko, ktoré prenikalo pomedzi zbité dosky jeho chatrče, ho šteklilo na tvári. Mal tento pocit rád, ale bol doma už pridlho a začínal cítiť akýsi vnútorný nepokoj. Už dlhšiu dobu nikoho zo svojich priateľov nevidel a nemal ani potuchy, ako sa im darí. Každý mal nejaké povinnosti a museli sa na nejaký čas rozdeliť. Keď mu k nim zablúdili myšlienky, uškrnul sa. Spomenul si, čo spolu s bratom a Zen'lethom vyviedli na misii v Kul Tirase. Stále s úškrnom na tvári sa ponaťahoval a vstal. Už by som ich tak rád videl, pomyslel si, snáď sú všetci v poriadku. Aj elfovia. Pri tejto myšlienke si, sám pre seba, trochu odfrkol, ale stále sa uškŕňal. Jeho zamyslenie však prerušil škrekot wyverny prilietajúcej do osady. Za krátko ho vystriedal signál z rohu ohlasujúci príchod pošty. Pustil sa do svojej rannej rutiny, keď začul ako posol kričí jeho meno. Vyšiel pred chatrč a Leg'Ba mu podal zvitok pergamenu, na ktorom okamžite spoznal to elfské písmo. Odkaz bol evidentne písaný v rýchlosti a vôbec nebol úhladný ako bol u Sanchi zvyknutý. Napriek tomu sa potešil, snáď sú to dobré správy. Zvitok rozroloval a čítal...

- "Prej "milý Zilfim" a pak hned k noze pojď, haf". Proklouzlo Zilfimovi mezi kly jakmile dočetl pergamen a náhle se z toho sám začal smát. Kdyby mě jen slyšela, pomyslel si. V hlavě mu však rotovalo hned několik scénářů o co asi může jít. Dopis od Sanchi nedostává tak často a už vůbec ne takhle narychlo napsaný. Zen tam posledně určitě nezaplatil jak slíbil a tak musíme jít zase řešit sekeru? Fin i přes všechny ty zákazy co dostává od té tvé trollice přeci jen nakonec utekl do města a udělal nějaký průšvih? Jeho myšlenky co tyto dva smradlavý trollové zas provedli mu v hlavě objevily rychleji než bys řekl "nafoukaný elf" a že to troll umí velmi hbitě. Jasně že mu to celé zní jako vobrovský kus práce. Ví však že Sanchi nenapíše nic takového z legrace, "hehe ona a humor" pronesl. Vyrazil tedy zpátky do své chatrče a z podpostele vyndal již dávno zabalený cestovní batoh. Žití na cestách ho naučilo být vždy připraven. Přeci jen však zkontroloval jestli batoh obsahuje vše důležité. "Kostky vidím, karty taky, mince mám tu. Paráda, bude i zábava." Potvrdil si při kontrole. Jídlo, pití a různé nástroje měl v druhé půlce zavazadla. Co nemám to prostě seženem. S ostatními trolly měl vždy dohodnuté místo kde se sejdou pokud bude potřeba opět někam vyrazit. Dobře taky věděl, že Zen na místo dorazí bez potíží. U druhého trolla si však nebyl tak jistý. Znal svého bratra až moc dobře a tušil, že zprávu pravděpodobně úplně odignoruje či snad mu bude zakázáno vyrazit. S úsměvem na tváři od ucha k uchu co mu jen kly dovolí mu hned došlo co musí udělat. "No nic dojdu si pro něj ať mám jistotu, že nezůstane zase válející se doma". Nasadil batoh na záda a vyrazil směr další dobrodružství. 

- Karbonara Torntusk vešla do plátěného srubu a dost rázným hlasem pronesla: "Zilfine, syne Nezzlioka!!" Zilfin se dost vylekal ostatně jako kdykoliv kdy ho jeho manželka osloví celým jménem. "Zase ti píše nějaká pleskoušice!" a švihla po něm svitek. Zilfin intuitivně uhnul myslejíc že po něm zase letí Firebal. Když se ohlédl a viděl, že je to jen svitek, ucenil pod kly letmý úsměv. Došel si pro něj a rozbalil ho. "Finík?" Toto oslovení neslyšel už proklatě dlouho, pomyslel si. Dočetl svitek a najivně se vydal k ohni kde Karbonara připravovala rybí polévku. Myslel si, že ji přechytračí a začal neutrálně: "Naše skromná družina dostala asi opět další úkol, budu muset jít na briefing". "Jo tak ty budeš muset? Zajímavý" Zaznělo nasraně od trollky. "No nějak vydělávat musím" dodal nervózně Zilfin doufajíc, že brnkne na její strunu povinnosti. Trollka s úsměvem, který byl slyšel i když byla otočená zády, odvětila: "Dělej jak myslíš!" Zilfin moc dobře věděl, že to znamená "cokoliv uděláš je špatně".
Chvilku byl v rozpacích, ale nakonec se rozhodl nenechat si ujít cokoliv se děje. Sáhl pro batoh na dobrodružství, který ho bratr učil balit, aby byl vždy připraven. Přihodil tam čutoru s vodou a měch s mincema a potichu jak to jen šlo se plížil k oknu. Ještě se pro jistotu ohlédl, zda ho žena nevidí a vyhodil batoh oknem ven. Z druhé strany okna se ozvalo tiché zakletí. Když Fin vystrčil hlavu z okna, uviděl známou osobu, Zilfima, svého bratra jak tam stojí se založenýma rukama a nevěřícným pohledem u batohu, který ho právě trefil. Zilfin se začal soukat oknem ven a při tom pobídl bratra, aby mu pomohl. Zilfim mu pomohl dostat se ven z okna a místo pozdravu se zeptal: "Co máte s dveřma?". Fin sebral batoh a hodil ho na záda, pokrčil ramenama a odpověděl "Nějak zamrzli". Zilfim jen zakroutil hlavou a společně se vydali na cestu do Orgrimmaru.

-"Uáh, co to sakra! U holého taurena co to má znamenat!" Stihl Zilfim procedit skrze zatnuté zuby bolestí, když mu na noze přistál těžký batoh, evidentně s něčím tvrdým na kraji. "Co je tohle zas za letecký den v tomhle srubu?" Než si však stihl cokoliv prohlédnout či obejít srub z druhé strany, aby nakoukl i když trochu tušil, že tohle možná vidět nechce, vylezla ze stejného okna jako batoh trollí hlava s udiveným výrazem, že je živo i na téhle straně budovy. Se založenýma rukama Zilfim sleduje svého bratra Zilfina jak se mu údiv mění v úsměv. Tak tuhle historku rozhodně pošlu dál v prvním lokálu do kterého vlezem!. Pomyslel si Fim zatím co se přiblížil k bratrovi a pomohl mu soukat se ven. "Co máte s dveřma?" zeptal se svého bratra co na sebe rychle nasazuje batoh a otáčí se k odchodu. "Nějak zamrzli." Byla odpověď mladšího a Fim okamžitě věděl, že z tohodle bude legraci těžit ještě dlouho. "Šílí že?" zeptal se s velkým úsměvem na tváři. Zilfin pouze pokrčil rameny a kývnul hlavou směrem od srubu, aby naznačil, že je na čase okamžitě vyrazit co nejdál. Po řádné procházce, kdy už začali vidět majestátní Orgrimmar na obzoru Fim vyndal z batohu kostky. "Myslím, že trochu času máme ne? Co ty na to? Nějaký slabší výdělek?" Zašklebil se u toho. Věděl, že goldy jsou potřeba, že dorazili rychle jak je to šlo a že rozhodně nemůžou být poslední. "Hééj! Že váháš už hrozně dlouho se na to těším." Opětoval mu Fin a vyhodil do vzduchu svůj měch s mincemi. Oba na sebe pak už jen kývli hlavou a opět vyrazili směr hlavní brána.

- Abrahamovič se po dlouhé plavbě konečně vrátil domů do Silvermoonu. Přivítal se se svojí manželkou, batoh ledabyle odhodil k posteli a uvelebil se ve svém křesle s lahví tmavého piva v ruce. "Poštu máš na stolku," ozvalo se z kuchyně a Abra si všiml malé kupky svitků. "Účet, účet," začal si potichu mumlat při čtení, "jsme pozvaní na nějakou oslavu, celkem nic důležitého." U posledního dopisu se ovšem zastavil a pozorně ho četl. "Čo najskor, prosím, príď do Orgrimmaru. Čakám vás všetkých v Zlomenom kle. Sanchi." "Kdo ti píše?" zeptala se zvědavě elfka za jeho zády. "Ehm... Nikdo." odpověděl Abra a pokusil se dopis schovat. Jeho manželka však vyvinula rychlost, která jemu byla stále záhadou, a vytrhla mu dopis z ruky. "Měl bys tam jít," řekla po přečtení rozhodným hlasem, "vypadá to důležitě." "Teď jsem se vrátil, určitě to počká do zítra," oponoval elf, i když věděl, že je to marné. "Nesmysl, Sanchi je tvoje kamarádka, takže jí musíš pomoct. Nachystám ti něco na cestu." Abra rezignovaně zamručel, dopil zbytek piva, s dlouhým povzdechem vstal z křesla a znovu si šel pro svůj batoh. Při odchodu si pak převzal jídlo, vyslechl si, že "By se měl víc usmívat" a po rozloučení s manželkou se vydal k portálu do Orgrimmaru. 

- Práve som bol v aréne. Hluk davu bol ohlušujúci, krik a povzbudzovanie sa miešali s rinčaním zbraní a výkrikmi bojovníkov. Stál som v strede arény, s mečmi v ruke a pot na čele, keď mi jeden z poslíčkov podal ten osudový list. Vedel som, že musím konať. Boje v aréne sú surové a nemilosrdné, ale niečo na tom dopise ma nútilo myslieť si, že hrozba, ktorá na mňa čaká, je ešte nebezpečnejšia. Okamžite som sa premenil do svojej démonickej formy, krídla sa mi roztiahni a oči mi zahoreli zeleným ohňom. Výskokom som sa dostal do vzduchu, aby som získal prehľad o bojisku. Pristal som za svojím protivníkom, ktorým bol skúsený Warlock. Aktivoval som Chaos Novu, čím som Warlocka omráčil a prerušil jeho kúzlo. Využil som túto výhodu a pomocou útoku Death Sweep som ho zasiahol sériou smrteľných úderov. Warlock spadol na zem porazený no ja som okamžite opustil arénu, pričom som ignoroval výkriky divákov. Cestou domov sa mi myšlienky divoko preháňali hlavou. Čo sa mohlo stať? Prečo som bol tak naliehavo povolaný Sanchi domov? Cítil som, že v tom musí byť niečo viac, niečo, čo som ešte nepochopil.

- Sanchi bola v Orgrimmare už niekoľko dní. Vedela, že chvíľku potrvá, kým odoslané zvitky nájdu svojich adresátov a kým všetci prídu. Napriek tomu už po niekoľkýkrát nedočkavo zašla za Gryshkou a spýtala sa jej, či nemá nejaké správy o jej priateľoch. Gryshka, ktorá partiu už dobre poznala a s trollmi svojim spôsobom aj podnikala, s úsmevom pokrútila hlavou, kým pripravovala obrovský kus hovädzieho pre orkských zákazníkov, ktorí popíjali v kúte. Potom sa na Sanchi otočila, "nech je to čokoľvek, určite si to nenechajú ujsť." Sanchi prikývla, nervózne poklepala po pulte, zvrtla sa a zamierila von. Aby si skrátila čas, obišla pár obchodov a doplnila zásoby potrebné na cesty. Šla sa prejsť aj k wyvernám, v nádeji, že niekto z jej priateľov zrovna priletí, ale zbytočne. Pokračovala v prechádzke mestom a v jednej z vedľajších uličiek nedaleko goblinskej štvrte sa jej zazdalo, že videla Sarnath. Vôbec z toho nemala dobrý pocit. Zamračila sa a rýchlym krokom zamierila späť do Zlomeného klu. Keď tam dorazila, usadila sa za stôl v tmavom kúte a objednala si čaj. Len čo sa usadila, vošiel dnu Abrahamovič. Sanchi na neho zamávala, aby si ju všimol. Prisadol si a stihli si vymeniť len pár slov, keď sa dnu náhlivo "dovalil" aj Solistax. "Tak, čo sa deje?" Sanchi pri tejto otázke viditeľne znervóznela, "poviem vám to, keď prídu aj ostatní." Po trolloch však stále nebolo ani stopy…

- Sedel som zrovna pred Orgrimmarom a užíval si každoročný Brewfest. Dal som si pár kraftových pív od Pandarenov,a zariskoval som aj pri stánku s jedným undeadom. Nebol to dobrý nápad. Urýchlene som vyhľadal miestne toalety. Keď som sa presúval k stánku s jedlom,začul som hurónsky smiech a následne trollský výkrik; ,,Mon! Stále nemôžem uveriť že si liezol von oknom! Už sa teším ako túto príhodu poviem celému lokálu!" Uvedomil som si,že ten hlas poznám. Keď som sa obzrel,boli to oni,trollský bratia. Fim vysmiaty od ucha k uchu,a Fin nevyzeral zrovna najlepšie. Podišiel som k nim,tak aby si ma nevšimol ani jeden,a od chrbta som sa spýtal ,,Dá si tu niekto pivo?" Z Fina vyliezlo len skromné ,,Áno prosím". Fim sa len s úsmevom otočil ,,Už prísť si mal s natočeným". Vybrali sme sa ku stolu,kde mi Fim hneď povedal historku o tom,ako Fin naňho vypadol z okna,a pritom bol úplne triezvy. Po treťom pivku od sympatického Pandarena,Fim vytiahol kocky a prehlásil ,,Kde sú ľudia a alkohol,treba aj hry!" S úsmevom sme prikývli všetci traja. Po pár hrách,a pár dalších pivkách,sme sa zhodli že je na čase ísť. A trochu na tom zavážilo aj to,že Fin už nevedel ani vysloviť slovo rovnováha,nie ju ešte udržať. Keď sme prišli na námestie v Orgrimmare,Fim sa otočil na mňa so slovami ,,Ideš s nami? Sanchi nás narýchlo zvolala sem. Neviem čo sa deje,ale možno bude každá ruka nápomocná" ,,Prepáč,ale mám ešte nejakú prácu. Ale ak si nájdem čas,počkám na bare v Zlomenom Kle. A pozdrav odomňa elfov. Aj toho nepríjemného,aj toho mŕtveho."

Pokračovanie už čoskoro... :)