Abrahamovič

 Klečel před ní a za ním hořel jeho domov. Ještě dnes ráno veselý, optimistický, plný života a ambicí, nyní už jen zlomená prázdná schránka toho, co dřív. V ruce měl její čelenku, v zádech zabodnutý šíp a v břichu ránu, ze které krvácel. Pomalu umíral, ale bylo mu to jedno. Všechno ztratil během jediného okamžiku. Pohřbít už ji nedokáže ...

 Devryn Blackvein se právě vracel domů, respektive tam, co za domov považoval. I přesto, že se jednalo o celkem rutinní práci a celá plavba i obchod proběhly bez potíží, tak Starému pánovi vydělal spoustu peněz. Jak by taky ne, když byl pod přezdívkou Abrahamovič považován za krále pašeráků. Celkem úspěch na mladého krvavého elfa, který byl svým vlastním druhem stále považován za dítě. Ono se dospívá dost rychle, když vám ještě jako malému elfátku Arthas zabije rodiče při plenění Silvermoonu a jediný, kdo je ochotný se vás ujmout je starý pašerák se základnou v podzemní jeskyni pod malou nenápadnou chatou v lesích. Ale Devryn si neměl na co stěžovat. Starý pán ho naučil vše, co sám uměl. Bojovat, obchodovat, být nenápadný a jak využívat stíny. O slávu a peníze mu nikdy nešlo, protože pro něj byla vždy nejdůležitější rodina. A přesně tohle pro něj tahle skupina pašeráků poblíž Silvermoonu byla. Rodina. Navíc se před rokem oženil s tou nejhezčí, nejchytřejší a nejveselejší elfkou z celého města. Nebo alespoň pro Devryna taková byla. Věděla, jaké je jeho povolání, ale také věděla, že ona a jejich nenarozená dcera jsou dvě nejdůležitější osoby v jeho životě, pro které by se klidně všeho vzdal.

 Došel k chatě a zabouchal na dveře. Otevřel mu Brogan, orkský lovec v nejlepších letech, který tu "bydlel". Oba na sebe kývli. Devryn pak vešel dovnitř a automaticky vykročil ke schodům do sklepa, kde odsunul dřevěný regál a odkryl tak vchod do dlouhé jeskynní chodby. Brogan pak vrátil regál na původní místo. Na konci chodby ho čekaly železné dveře vedoucí do hlavní síně. Prostorné kamenné místnosti osvětlené několika pochodněmi a velkým krbem. Starý pán seděl jako vždy na svém trůně v čele dlouhého stolu se spoustou papírů a jiného harampádí. Ale v okamžiku, kdy Devryn vešel do místnosti, ho zezadu někdo omráčil. Když se opět probudil, ležel obličejem k zemi a ruce měl spoutané za zády. Vyškrábal se na kolena hned jak mu to třeštící hlava dovolila.

 "Zklamal jsi mne Devryne, myslel jsem, že jsme rodina," unaveně pronesl Starý pán ze svého trůnu. "Nečekal jsem, že zrovna ty prodáš úřadům celý náš podnik za hrstku zlaťáků".
 Devryn se rozhlédl a snažil se u někoho z přítomných najít podporu. Nic takového přece neudělal. Všichni ho znali a museli vědět, že by rodinu nikdy nezradil. Jenže nikdo proti Starému pánovi nic nenamítal. Tauren Grull se jen koukal do podlahy. Pandarenka, která se přidala jen před několika týdny a Devryn si stále nezapamatoval její jmého, byla otočená zády. Z Filipova mrtvého a rozbitého obličeje se nedalo vyčíst vůbec nic. Jediný Vul´ranor, trolí válečník a Devrynův nejlepší přítel, se na něj koukal přímo, zatímco vytahoval svou obouruční sekeru z nedaleké mrtvoly. Úsměv měl od ucha k uchu, až se skoro šklebil. Tohle dělal pokaždé, když mohl zabíjet nebo když se mu něco povedlo. V tu chvíli to Devrynovi celé došlo.

"Nebo to snad nebylo kvůli penězům? Třeba to bylo kvůli ní ..." pokračoval Starý pán ve svém monologu a ukázal na mrtvolu.
 Až teprve při těchto slovech se Devryn podíval na tělo ležící opodál. Okamžitě poznal její oblíbené fialové šaty, zakulacené bříško i dlouhé blonďaté vlasy ozdobené zlatou čelenkou, kterou jí dal těsně před jejich svatbou. Pro Devryna se zastavil čas. Starý pán ještě cosi říkal, ale on to neslyšel. Nemohl uvěřit, že jeho manželka je mrtvá. Z transu ho dostal až Vul´ranor, který se postavil přímo za něj.
 "Láme mi to srdce. Byl jsi pro mne jako vlastní syn, ale pravidla jsou pravidla." dokončil svou řeč Starý pán.
 Devryn okamžitě sáhl do zadní kapsy pro malou keramickou kuličku, zavřel oči, zhluboka se nadechl a rozbil ji o zem. Kolem se okamžitě roznesl černý štiplavý plyn, který všechny rozkašlal. Devryn rychle vyskočil na nohy a sprintem se utíkal schovat ve stínu neosvětleného rohu místnosti. Cestou ještě stihl vyndat z rukavice vlásenku a poslepu otevřít zámek od jeho pout. Nebylo to poprvé, co musel něco takového udělat. Vytáhl obě své dýky. Jediné na co zrovna myslel, bylo zabít toho trola. Jednu dýku potřel jedem a vykročil směrem k němu. Snažil se stále plížit ve stínech. Cestou praštil hlavicí dýky pandarenku po hlavě a ta se omráčená sesula k zemi. Pak se objevil záblesk a všechno se zalilo světlem. Filip musel hodit světlici, teď už nebyl žádný stín, ve kterém by se Devryn mohl schovat. Rozeběhl se směrem k Vul´ranorovi. Sáhl do svého váčku s pískem a hrst hodil Filipovi do očí. Už byl skoro u něj, jenže si nevšiml Grullova totemu. Celým tělem mu projela elektřina. Nemohl se hýbat a byl rád, že vůbec udržel zbraně. Z křeče ho dostal až Grull, když ho praštil kladivem do hrudníku. Znovu byl na zemi. Vul´ranor mezitím někam zmizel. Devryn i přes bolest v žebrech vyskočil na nohy a hodil po Grullovi hvězdici. Bylo mu jasné, že trefí jen jeho štít, ale přesně to měl v plánu. Pomalu šel dopředu a házel jednu hvězdici za druhou, dokud nestál přímo u něj. Mistrně se vyhnul taurenovu druhému úderu kladivem a z výskoku ho bodl do krku. Grull padl mrtvý k zemi.

Když se Devryn otočil, zjistil, že se kouká přímo do hlavně Filipovy pušky. Ten měl ještě stále napuchlé a slzavé oči. Slavná pevná vůle nemrtvých. Filip stiskl spoušť, ale nic se nestalo. Na údržbu zbraní ho nikdy moc neužilo. Všichni věděli, že se to jednou stane, a Devryn měl to stěstí, že to bylo zrovna teď. Filip pušku zahodil, svůj meč už ale vytáhnout nestihl. Devryn ho dýkou bodl přímo do spánku.

Náhle v celé místnosti potemělo a oheň z pochodní se začal někam natahovat. Pandarenka byla znovu při vědomí a veškerý oheň a světlo přitahovala mezi své ruce, kde jí pomalu rostla masivní ohnivá koule. Devryn využil nově vzniklé tmy. Teleportoval se skrz stíny přímo za ni a kopl ji do zad. Pandarenka se zapotácela a koule jí spadla na zem, kde se úplně rozplynula. Devryn ji okamžitě bodnul do zad. Jediné, čeho však dosáhl bylo, že si popálil ruku o její štít. Pandarence se mezi prsty začaly tvořit malé plamínky a než Devryn stihl zareagovat, dostal dvě ohnivé střely přímo do břicha. Rychle k sobě přivolal stín, do kterého se zahalil. Ostatní střely se od něj už jen neškodně odrazily. Vzduchem prosvištěl šíp a trefil Devryna do ramene. Byl to čistý průstřel. Pandarenka toho využila a začala utíkat pryč. Ve dveřích stál Brogan a pomalu se chystal k dalšímu výstřelu. Vul´ranor mu nejspíš řekl, co se dole děje. Devryn ztratil cit v zasažené ruce a nemohl s ní skoro pohnout. S obtížemi vytáhl kouřovou bombu, zapálil ji a rozeběhl se za pandarenkou. Kolem hlavy mu prosvištěl další šíp. Hned jak pandarenku doběhl, tak ji praštil do ledvin a bombu pustil na zem. Bomba po výbuchu vytvořila kouřovou clonu tak hustou, že Devryn pandarenku skoro neviděl, i když stála přímo před ním. Byla bolestí prohnutá v pase, ale dokázala se udržet na nohou. Devryn začal zdravou rukou zběsile bodat do jejího štítu, až se mu ruka přiškvařila ke kožené rukavici. Bolest už nevnímal. Štít nakonec povolil a on ji konečně bodl přímo do páteře. Tohle nemohla přežít. Devryn se narovnal a začal hledat Brogana. Když se kouř začal rozplývat, tak zjistil, že stojí přímo naproti němu. Devryn ho rychlým pohybem bodl do břicha a s kamennou tváří začal dýku tahat směrem k jeho hrudníku. Broganovi se podlomily nohy. Umřel v kleče.

 Devryn se na chvíli zastavil, aby popadl dech a nabral trochu energie. Z opasku vytáhl malou lahvičku s rudou tekutinou, kterou na jeden hlt vypil. Do ruky se mu ihned vrátil cit, krvácení se zpomalilo a ani žebra ho tolik nebolely. Podíval se směrem k trůnu, kde pod stolem ležel Starý pán. Nejspíš to jeho srdce nevydrželo a v mezičase dostal infarkt. Vykročil k tělu své ženy, ale než k ní došel, ozval se mocný válečný pokřik. Ze dveří vyběhl Vul´ranor a vrazil do Devryna, který několik metrů odletěl. Druhou ránu mu vrazila podlaha. Rychle se vzpamatoval a odvalil se pryč. Právě včas, protože Vul´ranor přistál přesně na místo, kde před chvílí ležel. Vul´ranor kolem sebe bez meškání začal máchat sekerou a vyrazil Devrynovi dýku z ruky. Ten se začal soustředit a každému dalšímu úderu se lehce vyhnul. Jakmile nastala vhodná příležitost, Devryn lehce říznul Vul´ranora do stehna otrávenou dýkou. Jed začal působit okamžitě. Vul´ranor se celý rozklepal, upustil sekeru, nohy se mu podlomily a skončil na všech čtyřech. Devryn vyráhl z pochvy svou černofialovou stínovou čepel a pomalu přišel až k bezmocnému trolovi.
 "Proč...?" zeptal se ho temným hlasem.
 Vul´ranor se na něj podíval a začal se smát. "Proč? Ty jsi měl úplně všechno. Peníze, respekt, manželku, opravdovou rodinu. Nakonec by jsi byl naším novým vůdcem. Já jsem těmhle pašerákům obětoval celý život. Když by jsi zmizel, tak bych všechno tohle dostal já."
 Poslední větu už vyslovoval se značnými obtížemi. Jed se mu dostal do obličejových svalů. Devryn mu jako odpověď vrazil čepel do krku a dýkou ho začal bodat všude, kam dosáhl. Přestal teprve, až když mu svaly vypověděly službu. Přišel k tělu své ženy a vzal ji do náruče. Při zvedání jí z hlavy spadla čelenka, pro kterou se ještě sehnul. Se slzami v očích ji pomalu vynášel z jeskyně. Cítil se prázný. Cosi v něm, jistá část jeho, umřela spolu s ní. Už nebyl Devryn Blackvein. Ten byl mrtvý. Už byl jen Abrahamovič. Když vyšel do chaty, tak se zastavil, aby vzal olejovou lampu visící u dveří a hodil ji na zem. Během několika okamžiků celou chatu zachvátily plameny. Pár metrů od chaty přestala působit tekutina, kterou dřive vypil. Všechna zranění se mu vrátila. Nohy už ho neunesly. Přepadl dopředu a manželka mu vypadla z náruče.

 Klečel před ní a za ním hořel jeho domov. Ještě dnes ráno veselý, optimistický, plný života a ambicí, nyní už jen zlomená prázdná schránka toho, co dřív. V ruce měl její čelenku, v zádech zabodnutý šíp a v břichu ránu, ze které krvácel. Pomalu umíral, ale bylo mu to jedno. Všechno ztratil během jediného okamžiku. Pohřbít už ji nedokáže ...