Nemŕtve problémy, ssn 1

Náš příběh začíná ve světě Henia, konkrétně ve městě Battera, s jedním člověkem, barbarem, jménem Oonski, který skoro celý svůj život strávil v divočině nebo na cestách. Jestli jeho cesta k hlavnímu městu tohoto impéria byla čistá náhoda nebo pečlivě připravená vlákna osudu zůstane navždy nezodpovězená otázka. 

Když se Oonski rozhlédl, tak si všiml, že kolem města je až nezvykle velké množství lidí, i na takto velké město. Všichni nově příchozí se postupně řadili do fronty před hlavní bránu, do které se barbar také připojil, i když se značným vrčením a brbláním. Když se konečně dostal za bránu, tak situace byla ještě horší. Všude byla doslova hlava na hlavě a Oonski se musel na sílu přes všechny protláčet, dokud nenašel malou mezeru poblíž řadových domů. 
Tam si všiml něčeho nezvyklého, respektive spíš někoho neobvyklého. Stál tam vysoký zrzavý tabaxi v bohatě zdobeném oblečení, který momentálně nadával třem dalším lidem, kteří jen koukali do země a vyjímečně přikyvovali. Oonski neváhal a ke skupince přistoupil. "Zdravím, mohl bych se prosím zeptat, co se

to tu děje?" zeptal se hlasitě barbar. "Nech nás být," odsekl pohotově tabaxi, "toto jsou záležitosti domu Phiarlan." "Myslel jsem spíš, co se děje..." začal barbar znovu, ale z ničeho nic se z boční uličky vrávoravým krokem vynořil tortle, který oba povalil na zem. "Omlouvám se přátelé, toto se mi obvykle nestává," řekl tortle během toho, co se pomalu zvedal. "Jdi ode mne pryč, táhne to z tebe jako z lihovaru!" zvolal tabaxi a rychle se vysoukal zpod želváka.  "Neboj příteli, ještě je brzo na to být opilý." odpověděl s úsměvem tortle a zvedl svoji hůl, na které se na řetězu houpal malý šplouchající soudek. "Chtěl jsem se zeptat, co se teď ve městě děje, že je tu tolik lidí." nenechal se odbýt barbar. Odpověděl mu však jeden ze sluhů. "Dnes je v celé zemi velký den, chystá se svatba!" začal sluha nadšeně vysvětlovat, "náš vládce Mirdon Bisk se žení se svojí nastávající, elfkou Elseris. Sešli se lidé z celého impéria, aby se tohoto dne zůčastnili." Hned však svojí aktivity zalitoval, protože mu tabaxi věnoval vražedný pohled. "Přátelé," začal znovu želvák zvesela, "co kdybychom si v tuto slavnou událost něčím přiťukli, určitě najdeme nějaký stánek s dobrým pitím." Odpovědi se však dočkal až po krátké odmlce a několika nejistých pohledech. "My už máme všechno zařízené, možná by nebylo na škodu se něčeho napít," odpověděl pomalu kočičák. Barbar jen přikývnul. 

Po krátkém prodírání se davem naše skupinka došla až na hlavní náměstí, kde se všechno mělo konat. Přímo uprostřed kulatého náměstí stála velká fontána vyobrazující Atrix, bohyni života, zatímco na vzdálené straně náměstí vévodil její chrám. Všude okolo podél domů byly postavené nejrůznější stánky a malé obchůdky i s velkým pódiem, které se nacházelo hned u fontány. V pozadí byla vidět majestátní budova, což nemohlo být nic jiného, než císařský palác. Tortle dokázal naprosto bez obtíží najít stánek s ochutnávkou výběrového alkoholu, kam také skupinka zamířila. Hned vedle tohoto stánku se nacházel malý obchůdek s oblečením a jinými tkanými věcmi, kde o stěnu vedle dveří byla opřená drowka, která skupinku pečlivě pozorovala. Nejvíc se však koukala po zrzavém kocourovi. Když skupinka došla ke stánku, tak je boubelatý stánkař okamžitě přivítal. "Vítejte, vítejte dobří lidé. Co vám mohu nabídnout?" Na to konto se Oonski prodral dopředu a začal do svého kastrůlku odlévat od každého něco. Pivo, víno, pálenku nebo i medovinu, bylo mu to jedno. Když to stánkař viděl, tak rychle oběhl stánek a začal na barbara křičet. "Takové věci tady dělat nemůžete, okamžitě toho nechte! Co si vlastně myslíte, že děláte?" "Ochutnávám," odpověděl barbar zcela v klidu a pokračoval v nalévání. "Toto je nepřípustné, to vám nedovolím!" zvolal stánkař a začal se s Oonskim přetahovat o láhev, kterou barbar právě vzal do ruky. K překvapení všech mu ji z ruky také vytrhl a postavil ji zpátky na své místo. "Okamžitě odejtěte," pokračoval stánkař, "nebo na vás zavolám strážné!" Barbar jen pokrčil rameny, položil na pult dva zlaté a od stánku odešel, zatímco si ze svého kastrůlku usrkával. Stánkař se celý rudý a zpocený vrátil zpátky za pult. "Ten člověk k nám nepatří, narazili jsme na něj náhodou," řekl tabaxi s kamenným výrazem, "mohl byste mi nabídnout nějaké víno?" "Mám tu jedno ovocné elfské, z dovozu," prohlásil pyšně stánkař a ukázal na jednu láhev. "Skvěle," řekl tabaxi s úsměvem, "nalejte mi tedy dvě skleničky. Sluho!" zvolal a otočil se na jednoho z lidí, kteří ho následovali, "elfka u tamtoho obchůdku se po nás celou dobu kouká. 

Pozvi ji za mě na skleničku." Sluha horlivě pokýval, odběhl vyřídit vzkaz a během chvilky se vrátil. "Pane, pane. Ta elfka vám vzkazuje, že si s vámi ráda popovídá a můžete za ni přijít." Kocour si zhluboka povzdechl. "Ona měla přijít sem, má tu nachystané víno," povzdechl si tabaxi. "Aha, vyřídím pane, nebojte se," řekl rychle sluha a znovu odběhl. Za okamžik se drowka přidala ke stánku, kde se spolu s kocourem pustila do rozhovoru. "Viděl jsem, že jste po mne hodnou chvíli pokukovala. Smím vědět proč?" zeptal se zvědavě tabaxi. "Máte na sobě pěkné šaty a já šaty vyrábím a prodávám," odpověděla elfka, "možná bych vám mohla něco najít." "Tudíž je váš zájem o mě čistě profesionální, jako o zákazníka," zhodnotil kocour. Tortle se neostýchal a také přistoupil ke stánku. "Příteli, neměl bys tu nějaké dobré pivo?" zeptal se s nadějí v hlase. "Ale jistě, měl bych tu jedno speciální. Je to pivo, které je tak hořké, že vás donutí přemýšlet," "Neříkejte," řekl překvapeně želvák, "vy tu máte pivo z cechu Hořkého vánku?" Stánkař pokýval. "Jistěže, je to to nejlepší..." Stánkař i tortle se dali do družného rozhovoru a přestali vnímat okolí. 

Oonski to celé pozoroval a pomalu upíjel z kastrůlku, když si všiml, že ho od kašny pozoruje mladá elfka v modrém hábitu. Zvláštní na ní bylo, že se zdálo, jakoby nad hlavou měla sotva viditelnou svatozář. "Proč nás všechny pozoruješ?" začal barbar, když přišel k fontáně. "Jste velmi nesourodá skupina," odpověděla jemně elfka, "je to velice zvláštní." Než se však stihli pustit do další konverzace, tak začaly bít zvony chrámu a na pódium vylezl herold, odkašlal si a rozvinul dlouhý svitek. Jakmile zvony utichly, tak se na náměstí rozlehlo hrobové ticho a zrzavý tabaxi si vylezl na vrchol fontány, aby lépe viděl. "Slyšte, slyšte," začal vyvolávač zkušeně, "za pár okamžiků nastane ta událost, na kterou jste všichni čekali a kvůli které jste se zde všichni sešli. Náš pán a vládce Mirdon Bisk pojme za manželku spanilou elfku Elseris. Oba snoubenci jsou již na cestě na obřad, na který jste všichni srdečně zváni." Po tomto krátkém proslovu znovu sestoupil z pódia a ruch velkoměsta se vrátil. Ovšem poněkud jiný, než tomu bývá zvykem. "Nezdá se vám ten hluk nějaký divný?" zeptala se mladá elfka. "Kocoure, co tam nahoře vidíš?" pronesl tentokrát barbar. "U brány se něco děje," řekl po chvilce tabaxi, "lidé odtud utíkají a vzadu jsou nějaké záblesky." "Půjdeme se tam podívat. Co vy na to?" navrhla drowka, když kocour seskočil z fontány. "Nevím, radši bych tam nešla," oponovala mladá elfka. "Co když je to nebezpečné, nepůjdeme se radši schovat do chrámu?" "Nesmysl," zvolal barbar a vyrazil směrem k bráně. Ostatní ho více či méně následovali. "Sluho," zavolal tabaxi za sebe, "zaběhni do domu Phiarlan a oznam jim, že se u brány něco děje." 

Skupinka se musela prodírat stále hustčí vlnou lidí, kteří se snažili dostat dál od brány, a čím víc se skupinka přibližovala ke svému cíli, tím zřetelnější bylo řínčení zbraní, recitování zaklínadel a křik civilistů. Jakmile se dostali na konec vlny lidí, kteří se snažili utéct, otevřela se před nimi scéna neskutečného masakru a celá skupina zůstala stát jako opařená. Po celé široké ulici se povalovaly mrtvá těla civilistů, kterým chyběly různé části těla. Od brány se blížila armáda různorodých vojáků s nesourodým vybavením i značením na zbroji. Někteří dokonce ani žádnou zbroj či zbraň neměli. Vzadu u brány také stálo několik osob zahalených v dlouhých tmavých kutnách, kteří bez ustání posílali kouzla mezi utíkající civilisty. Strážní se ještě snažili útočníky odrazit, ale jejich zástupy každým okamžikem řídly. Nejhorší ovšem bylo, že všichni, kteří padli pod útoky vojáků a kouzly mágů, po chvíli znovu vstali a aktivně se přidali na stranu útočníků. Civilisté s chybějícími končetinami se hromadně vrhali na stále bojující strážné, kteří se pak obrátíli proti svým kamarádům. Jako první se z překvapení probudila mladá elfka. "Možná bychom opravdu měli jít pryč," řekla tiše k ostatním, zatímco několik vojáků si skupinky už všimlo a rozeběhlo se přímo k nim. Barbar se jen šíleně zasmál. "Konečně nějací nepřátelé k zabití!" Elfka na nic nečekala, sehla se a vytrhla z cesty dlažební kostku, do které dlátem něco narychlo vyťukala. Když byla hotová, tak kostku vší silou hodila mezi postupující nepřátele. Ta skoro okamžitě vybouchla v oslnivou záři a na poslední chvíli vojáky zastavila. "Zdrháme!" zakřičela elfka tvrdě a bez toho, aby čekala na odpověď, se rozběhla k nejbližší uličce. Ostatní ji ihned následovali, jen barbara museli pár vteřin přemlouvat. Ulička, do které skupinka doběhla, byla slepá, ale víko od kanálu bylo přizvednuté a zpod něj koukaly svítící oči. "Hej pst, pojďte sem," ozvalo se zpod víka. Drowka pohotově přiskočila a vší silou praštila svojí hůlkou přímo mezi ty dvě oči. Víko se přiklaplo a z kanálu se ozvalo mohutné žbluňknutí. "Do prdele, moje záda!" ozvalo se z kanálu. Oonski se prodral dopředu, jednou rukou víko s lehkostí odsunul a skočil dovnitř do kanálu. I přesto, že v kanálové chodbě byla celkem tma, barbar ve vodě uviděl thieflinga v černé kožené zbroji, který se snaží dostat zpátky na nohy. Do kanálu seskočila i mladá elfka s želvákem. 

Drowka seskočila také a přistála přimo barbarovi na záda. Jediný tabaxi a jeho sluhové do kanálu opatrně slezli po žebříku. Když byli všichni dole, tak Oonski seskočil do vody, zvedl ležícího thieflinga a hodil s ním zpátky k žebříku. Drowka nakonec seskočila barbarovi ze zad a přistoupila k ležícímu thieflingovi. "Kdo jsi a proč si nás sledoval z toho kanálu?" štěkla elfka. Ležící chlap hlasitě zasténal a znovu se začal sbírat z podlahy. "Dejte mi chvilku, než se dám dohromady." Thiefling se postavil na nohy a trochu se protáhnul. V zádech mu hlasitě zakřupalo a obličej se mu zkřivil bolestí. "Jmenuji se Kyros," představil se thiefling, "s přáteli máme tady ve stokách malý podnik a když jsme zjistili, co se nahoře děje, tak jsme chtěli několik lidí zachránit." "Malý podnik říkáš? Můžeme vědět, co je to za podnik?" nedala se odbýt elfka. "Jen takovou malou hodpodu pro zvané," odpověděl Kyros výmluvně a ukázal dál do kanálů. "Hospodu?" ozval se tortle s nadějí v hlase. "Tak na co čekáme. Vyrážíme," prohlásil a chystal se jít ukázaným směrem, ale Oonski ho chytil za krunýř. Kocour si stoupnul ke Kyrosovi a pozorně si ho změřil pohledem, než se nakonec zastavil u jeho rukávu. Narychlo něco nakreslil botou na podlahu a pak se jenom zeptal: "Víš co tohle znamená?" Kyros automaticky přikývnul. "Jistě, jak bych nevěděl?" Tabaxi se následně otočil k ostatním. "Myslím, že vím s kým máme tu čest," prohlásil hrdě. "Tohle je člen místního cechu zlodějů." "Spíš jejich vůdce," řekl s úsměvem Kyros, "ale když víte kdo jsem, tak by také nebylo špatné se představit." Hodnou chvíli všichni mlčeli a jen po sobě pokukovali, než se odhodlal první člen uskupení. "Já jsem Euryale a jsem členka tkalcovského cechu," řekla starší elfka. "Na tom si vylámu jazyk," prohlásil sklíčeně želvák. "To je tvůj problém." "Divím se, že drowce dovolili být členkou nějakého cechu," přišlo náhle od barbara. "Jsem jen poloviční drowka," řekla ostře Euryale. "Já jsem Chester," pokusil se změnit téma tabaxi, "a jsem agentem váženého domu Phiarlan." "Oonski, barbar," dostalo se mu odpovědi. "Já jsem Keg, vyhnaný mnich, co se moc zamiloval do piva. Nyní jsem člen pivovarnického cechu Hořký vánek," řekl nejistě tortle. "To jméno Keg si získal, když si jako malý spadl do sudu s pivem?" šťouchl do želváka Chester. "A já jsem Linnara, atrificer a kněžka bohyně Atrix." představila se mladá elfka. "Výborně," usmál se Kyros, "když máme formality za sebou, tak můžeme vyrazit do hospody." "Neříkal jsi, že je to pouze pro zvané?" zeptala se podezřívavě Euryale. "Jistě, však jsem vás pozval, když jsem vás všechny zachránil," zavolal zloděj přes rameno. "Spíš si z toho kanálu šmíroval," zamumlala potichu Linnara a celá parta se začala smát. "Hlavně si hlídejte svoje věci. Co kdyby náhodou," dodal s úsměvem Keg.  

Skupina Kyrose chvíli následovala širokým kanálem, než se dostali na místo určení. To, co thiefling nazýval hospodou, byla ve skutečnosti jedna velká místnost, ve které protékala stoka. U jednoho kraje byl velký barový pult s pípou a spoustou různých lahví. Na druhé straně bylo několik stolů a židlí, které momentálně využivaly dohromady asi čtyři desítky přeživších. Mezi lidmi přebíhaly dvě osoby v jednoduchém modrém hábitu, typickým pro kněžky bohyně Atrix. Opodál stálo pět chlapů v černém, kteří Kyrosovi okamžitě vyrazili naproti. Keg vyrazil k výčepu, zatímco Linnara si sedla na nejbližší židli, kde si vytáhla svoje nářadí. Ostatní se zatím rozhlíželi u vchodu. "Co mi můžete nabídnout?" zeptal se Keg výčepního. "Vem si co chceš," odpověděl mu výčepní rozmrzele a sáhnul pro flašku schovanou pod pultem, "stejně to všechno nepobereme." Želvák si vesele sundal soudek z hole a začal si do něj čepovat pivo. Výčepní to chvíli pozoroval a pak do sebe otočil celou láhev. "Takže i alkoholismus tu pěstujete," prohlásil Chester, když s ostatními také dorazil k baru. "Už tam skoro nic nebylo," zamračil se muž na nově příchozí. K baru se přidal i Kyros. "Jaký je další plán?" zeptala se Euriale thieflinga. "Musíme se dostat z města. Přes stoky vede cesta ven, ale jak se zdá, tak se u východu zabydlela skupina goblinů. Bude potřeba, aby vaše parta ty stoky vyčistila než můžeme odvést civilisty." "Co myslíš tím vaše parta a vyčistila?" zeptal se Keg zmateně. "Proč si to neuděláte sami?" oponovala Euryale Kyrosovi, "nebo to snad sami nezvládnete?" "Potřebujeme si zabalit. Nemůžeme tu nechat úplně všechno. Nakreslím vám mapu," bránil se thiefling. Hádka pak ještě hodnou chvíli pokračovala. "Půjdem ty stoky vyčistit," rozhodl barbar za ostatní, aby hádku ukončil. Ostatní z party se na něj nechápavě podívali. První se vzpamatovala Euryale. "Ale půjdeš s námi. Chceme mít jistotu, že na nás něco nekujete." "Dobrá," souhlasil Kyros, "nakreslím tu mapu." 

Linnara celou dobu seděla a pracovala na své dýce. Jak měla hotovo, začala se rozhlížet po okolí a uviděla někoho, koho zná. Starší kněžka zrovna běhala kolem jednoho drakorozeného s bodným zraněním. Když Linnara přišla blíž, tak si jí postarší půlelfka okamžitě všimla. "Sestro Linnaro, jsem ráda, že si také v pořádku." zvolala kněžka. "Samozřejmě sestro Lesseris," odpověděla mladá elfka, "mě a mým novým přátelům pomohl jeden ze zlodějů. Nezachránil tě ten stejný? Je zrovna támhle u baru," dokončila a ukázala na Kyrose. "Ne ne ne, mě zachránil jiný," odpověděla a ukázala směrem ke vzdálené stěně hospody, "támhleten... svalnatý v černé zbroji." Obě kněžky se zachichotaly. "Jak se zdá, tak půjdu pročistit stoky od goblinů s tím naším svalovcem." postězovala si Linnara. "Pokud půjdete prozkoumat stoky, tak byste se mohli podívat po mém bratrovi," řekla starší kněžka s nadějí v hlase. "Grakorise si určitě pamatuješ že?" Linnara pomalu přikývla. "Jistě, ale zase tak dobře se spolu neznáme." "Pár hodin před tou pohromou, co se stala nahoře, se někam ztratil. Od té doby, co začal slyšet naši bohyni byl jako někdo úplně jiný. Neustále opakoval, že musí odejít do stok. Samozřejmě to nechci zadarmo," ujistila Lesseris kamarádku, sáhla do své lékařské tašky a vytáhla dva léčivé lektvary. Linnara dárek přijala. "Nemusíš se bát, podíváme se po něm," řekla elfka a vydala se ke své družině. "Nesu léčivé lektvary," zvolala Linnara hlasitě, a jeden okamžitě podala Oonskimu. "Tady máš jeden, myslím si, že ho budeš potřebovat. Moje známá mě požádala, jestli se ve stokách nepodíváme po jejím bratrovi," doplnila. Kyros dokreslil mapu a předal ji skupině. "Myslím si, že goblini budou někde tady poblíž východu z kanálů," oznámil thiefling a ukázal přitom prstem na mapě. "Dobrá, tak tedy vyrážíme," rozhodl Chester a připravil si zbraně. Skupina vyrazila do temných stok a Euryale vyčarovala malou světelnou kuličku, která jí poletovala nad hlavou. Hned po pár desítkách metrů se však zastavili u prvního rozdvojení kanálu. "Tudy nic není, je tam další vlez do kanálů z povrchu," upozornil ostatní Kyros. "Nevadí, můžeme nakouknout," řekla Euryale a vrhla se kupředu. Uprostřed malé temné místnosti stála osoba v modrém hábitu, otočená zády k elfce. Ve vodě poblíž postavy se válel kovový štít a také palcát. Euryale postavu chviličku pozorovala a potom se rozhodla ji šťouchnout hůlkou, ale postava nijak nezareagovala. To už ji dohnali i ostaní. "Co tam máš?" zeptal se Chester. Elfka pokrčila rameny. "Někdo tam je, ale jenom tam stojí a nic nedělá. Prověřila jsem to." odpověděla Euryale. Barbar směrem k postavě hodil jednu zlatou minci. Bez reakce. Starší elfka se začala pomalu sunout k postavě. "Zdravím příteli," zvolal Keg, když doběhl ostatní, "mohu ti nabídnout lok ze svého pivního soudku?" Také bez odezvy. Když elfka postavu obešla, tak si ji pořádně prohlédla. Nejprve v obličeji naprosto zbělala a pak utekla zpátky k ostatním. "Je to nemrtvý, má rozbitou hlavu," oznámila elfka. "Co s ním uděláme?" "Myslíš, že je to ten bratr, o kterém si nám říkala Linnaro?" zeptal se Chester. "Nevím, ale něco zkusím," odpověděla mladá elfka a začala si chystat nějaké kouzlo. Euryale pevně sevřela svoji hůlku a vší silou nemrtvého praštila po hlavě. Nemrtvý se zhoupnul v kolenou a z hlavy se mu odlomil kousek lebky, ale jinak se vůbec nepohnul. Oonski hlasitě zařval, rozmáchl se svojí sekerou a nemrtvého v pase přeseknul na dvě poloviny. "Vyřešeno," dodal barbar spokojeně, "beru si jeho boty." Linnara dokončila rituál a oči jí zlehka začaly modře svítit. Poté si klekla k mrtvole a začala ji prohlédávat. "Je to Grakoris, ale chybí mu medailon naší bohyně. Na nohách má od něčeho malé kousance a magie jeho oživení je podivně slabá, jakoby nebyl oživen kouzlem, ale od něčeho se po smrti nakazil. Hlavu má rozbitou od nějakého tupého úderu, nepočítám úder hůlkou." zhodnotila elfka. "Kyrosi," zavolal barbar, "jsou tu v kanálu krysy?" "Jistě, krysy jsou snad v každém městě," odpověděl thiefling. "Říkal jsi, že je tu vlez na povrch, možná bychom mohli kouknout, jak to nahoře vypadá," navrhnul tortle a napil se ze soudku. "Co čekáte, že tam bude? Podle mě tam najdeme jenom hromadu nemrtvých." zeptal se Kyros. "Běž se tam podívat. Se šmírováním z kanálu máš nejvíc zkušeností, navíc si doteď ještě nic neudělal." rýpla si Linnara. Thiefling jen pokrčil rameny a vydal se k žebříku. Při lezení nahodu mu po kluzkém žebříku uklouzla noha, ale naštěstí se na žebříku udržel a rohy si nadzvedl víko od kanálu. Po chvíli pozorování se vrátil ke skupině. "Jak jsem říkal, všude je spousta nemrtvých, ale všichni jen tak postávají a nic nedělají, stejně jako náš zesnulý přítel tady." "Chybí jim rozkazy, nikdo je určitě neovládá," uvažoval nahlas Oonski. "Půjdeme dál," rozhodl Chester, "ještě jsme nenašli ty gobliny." 

Po pár metrech chůze po hlavním kanálu skupina narazila na další rozdvojení a samozřejmě se všichni vydali na opačnou stranu, než Kyros chtěl. Skupina přišla do poměrně velké místnosti s jezírkem kalné vody uprostřed a ochozem na okraji. Kanálovou mřížkou ve stropu do místnosti proudilo několik paprsků denního světla. Ve chvíli, kdy Euryale se svojí světelnou kuličkou vešla do místnosti, se s hlasitým pískotem rozutekla skupinka krys velkých jako kočky a schovaly se v dírách ve stěně. "Zdá se, že jsme našli ty krysy," zhodnotil Oonski očividnou věc. "Z těch krys cítím silnou magii, byly oživené nekromantem," prohlásila Linnara a přesunula se k jedné z děr. Pak vykouzlila světelnou kuličku, hodila ji přímo do díry a bez čekání běžela zpátky do chodby. Okamžitě se ozval ohlušující pískot a panikařící krysa vyběhla ven. Jako odpověď se ozvalo pištění od dalších šesti krys, které také vyběhly ven ze svých děr. Oonski vyběhl a jednu krysu sekerou přesekl na dvě poloviny. Kyros jednu krysu propíchnul krátkým mečem a druhou zabil hozenou dýkou. Linnara také zabila jednu krysu tím, že po ní hodila dýku, která se jí následně vrátila zpátky do ruky. Keg se napil ze svého soudku, potom ho opatrně postavil na zem a jednu z krys nabral holí tak, že se mrtvá odrazila o protější stěnu. Euryale přivolala svoji magickou sílu a jednu z krys paprskem rozmetala na kousky. Nakonec Chester po té poslední vystřelil ze svého luku. Celý souboj trval jen pár vteřin a ani jedna z nemrtvých krys se nezmohla na žádný odpor. Skupina začala místnost prohledávat, ale nikdo nenašel nic zajímavého. "Nahoře je mřížka na povrch, můžeme se podívat, jestli je venku nějaká změna," navrhla Euryale. "Proč? Už jsem se koukal. Je tam hromada nemrtvých," oponoval zatvrzele Kyros. "Říkal si, že tam jen tak stojí. Možná je bezpečné jít na povrch," uvažoval Chester. "Ta mřížka je dost vysoko, bude potřeba spousta obratnosti se tam dostat," řekla Linnara. Oonski přešel přímo pod mřížku, přikrčil se a ukázal na Chestera. "Ty jsi obratný kočičáku, vyhodím tě nahoru." Tabaxi nad tím chvíli přemýšlel, potom přikývl a rozběhl se proti barbarovi, který už měl nachystanou stoličku takže ho vyhodil nahoru. Chester se bez problému chytil mřížky, přitáhnul se a strčil čumák mezi mříže kanálu. "Co tam vidíš?" zavolala Euryale. "Dejte mi chvilku," prsknul dolů tabaxi a jednu ruku vyměnil za ocas, aby si mohl protřít oči. Po chvilce seskočil doprostřed kalného jezírka. "Nemrtví se stále nehýbou, ale viděl jsem i několik postav v hábitech, kteří mezi nimi pobíhají a něco chystají. Byl tam i jeden, který vypadal jako jejich velitel." oznámil Chester ostatním. "Nevadí ti, se válet v té vodě,? Budeš mít mokrou srst," pošťouchla Chestera starší elfka. "Celkem vadí," odpověděl tabaxi. "Budeš mě potom chtít učesat?" dodal s mrknutím. "Možná..." řekla Euryale s úsměvem a pomalu se vydala zpátky do hlavní chodby. Družina se vydala poslední možnou cestou a po dvou odbočkách je Kyros zastavil. "Slyšíte to," zeptal se potichu, "myslím, že jsou hned za rohem." Když se ostatní zaposlouchali, tak uslyšeli hlasitý smích a různý hluk. Kyros se instinktivně schoval do stínu a Chester ho po chvilce následoval. Keg, kterému ostatní utekli, se jen pomalu dopotácel za skupinou. "Ještě než tam naběhneme," začala potichu starší elfka, "možná by nebylo špatné jednoho z nich dostat živého. Kvůli výslechu." "Dělejte jak chcete," pokrčil rameny Kyros, "dokud bude cesta bezpečná, tak je mi to jedno." Oonski se vydal kousek dopředu a nachystal past na medvědy. "Nalákáme je sem a jednoho z nich chytíme do pasti," vysvětlil barbar ostatním. Ostatní s nápadem souhlasili. "Ale ještě vědet, jak je nalákáme," uvažovala Linnara. "Mohu jít dopředu a zaútočit, pak bych běžel zpátky sem," navrhnul Chester. "To je moc nebezpečné, nevíme kolik jich tam je," zavrhla nápad Euryale, "spíš udělat nějký hluk." "Když zahraju na svoji loutnu, tak se příjdou podívat a pak na ně zaútočíme," řekl sebejistě barbar. Ostatní se při představě barbara hrajícího na loutnu začali potichu smát. "Ty máš loutnu?" zeptal se po chvilce tabaxi. Oonski jen přikývnul. "Jistě můžeš to zkusit, ale moc tomu nápadu nedávám," dodala s úsměvem starší elfka. Oonski se chvíli hrabal ve svém velkém batohu, než nakonec vytáhl poměrně malou loutnu, kterou začal ladit. Po chvilce příprav zabral do strun a začal hrát pomalou melodii. Nejenom, že to byla překrásná melodie bez jediné chyby, ale barbarův výkon by se dal porovnat s kterýmkoliv bardem, kterého potkali. Goblinský lomoz utichl, Euryale odvolala svoji světelnou kuličku a po pár minutách hraní se v chodbě objevili první goblini. Oonski rychle schoval loutnu zpátky do batohu a popadnul svoji dvoubřitou sekeru. Euryale zareagovala jako první a vystřelila po jednom magický paprsek. Goblin sice musel pod náporem energie o krok ustoupit dozadu, ale jinak vypadal nezraněně. Jeho vítězství ovšem netrvalo dlouho, protože k němu s mocným křikem doběhl Oonski s napřaženou sekerou. Goblin se pokusil bránit dřevěným štítem, ale barbar ho úderem rozštípnul a sekeru goblinovi zabořil do lebky. Linnara po druhém goblinovi hodila svoji magickou dýku, která se mu zabodla těsně pod krk. Goblin sice žil, ale velmi krvácel a když ze stínu vyskočil Kyros, tak se nezmohl ani na náznak odporu. Chester se proplížil dopředu a jednoho z goblinů skolil přesným šípem mezi oči. Jediný Keg byl rád, že se mu znovu podařilo dopotácet se k ostatním, zatímco překvapení goblini, jejichž počet se během okamžiku snížil na pouhé dva jedince, se dali na útěk. Tomu více vzadu, který vypadal jako šaman, se podařilo utéct za roh a Oonski se rozběhl přímo za ním. Poslední goblin takové štěstí neměl a zbytek družiny s ním udělal velice krátký proces. Když Oonski doběhl za roh, tak zde našel něco, co v žádném případě nečekal. V poměrně malé místnosti s malými stany a různými věcmi podél stěn, se přimo uprostřed nacházel velký stůl, na kterém ležela překrásná žena s dlouhými rudými vlasy. Byla úplně nahá, tedy snad kromě lesklého medailonu, který měla na krku. Barbar se ovšem nenechal oklamat a sáhnul po vrhacím kopí, které měl připnuté k batohu. Žena se pokusila uhnout, ale kvůli své lascivní póze ji to nebylo nic platné a kopí ji do břicha zasáhlo natolik silně, že přepadla za stůl. Když barbar stůl ve vzteku odsunul, tak na zemi našel krvácejícího goblinského šamana s kopím trčícím z břicha. "Mám jednoho na výslech," zavolal Oonski přes rameno, když dorazil i zbytek party. Šaman na zemi cosi nahlas vykřikoval. "Rozumíte mu někdo?" zeptala se Euryale, když všichni došli k barbarovi, jenom Kyros zůstal stát u vchodu do místnosti. "Jistě, umím trochu goblinsky," přikývnul Oonski, "prosí, abychom ho nechali naživu." "Jelikož je práce dodělaná jak se zdá, tak vás už můžu opustit," řekl nahlas thiefling, "musím jít pomáhat s přípravami." Než ho stihl kdokoliv zadržet nebo na něj alespoň zavolat, tak byl vůdce zlodějů pryč. "Zbabělec," ulevila si potichu Euryale. "Zeptej se ho, co ví o nemrtvých nahoře," dodala po chvilce. Když goblin neodpovídal, tak elfka chytila kopí, které stále trčelo z goblina, a prudce s ním zatočila. Šaman vydal několik trýznivých skřeků, než se rozpovídal. "Nic o nemrtvých neví," přeložil barbar. "Zeptej se ho, co tu tedy dělali," požádal Chester. Po pár dlouhých větách začal barbar překládat. "Prý se před pár dny oddělili od hlavního kmene a chtěli si udělat vlastní. Do města přišli teprve včera, aby mohli po nocích krást." Keg poté poklekl ke goblinovi. "Příteli," začal tortle, "mohl bych ti nabídnout trochu kvalitího černého piva? Určitě se ti uleví." Goblin odpověd doslova zakřičel. "Co říkal?" zeptal se Keg barbara. "Že od něho máš jít pryč, protože to z tebe táhne jako z lihovaru," přeložil se smíchem Oonski. Tortle se znovu zvedl a smutně odešel do rohu místnosti, kde se posadil na zem. Pozornost se poté znovu upřela na ležícího goblina. Linnara k němu také poklekla a prohlédla si medailon, který měl goblin na krku. Bezpečně ho poznala, protože byl velice podobný tomu, který měla na krku ona. "Kde jsi sehnal ten medailon?" zeptala se goblina a Oonski otázku přeložil. Po chvilce mlčení se mladá elfka letmo goblina dotkla. Ten se okamžitě začal svíjet a vykřikovat bolestí. "Prý ho našel," odpověděl Oonski v klidu. "Kde!" zakřičela Linnara a ukončila seslané kouzlo. "Nemůže to říct, jeho paní to nedovolí." "Komu sloužíš," zeptal se pro změnu Chester. Goblin znovu přestal odpovídat. "Řekni mu, že jestli neodpoví, tak s tím znovu zatočím," prohlásila Euryale a výhružně chytila kopí zabodnuté v goblinovi. Po překladu goblin vytřeštil oči a začal překotně mluvit. "Prý mu to nedovolí. Řekl by to, když by mohl," přeložil barbar. Euryale se jen zamračila a po chvilce mlčení s kopím znovu prudce zatočila. Goblin zaúpěl, vykašlal trochu krve a pokusil se sundat z krku medailon, ale nedokázal ho přetáhnout přes hlavu, jakoby ho někdo tlačil zpátky nebo na takovou jednoduchou věc neměl dost síly. Když to goblin vzdal, tak mu Oonski dupnul na koleno tak silně, že se ozvalo hlasité zapraštění rozdrceného kloubu. Goblin se začal bolestí třepat, pak protočil oči a nakonec se úplně přestal hýbat. Barbar mu ještě zlomil pár prstů, ale šaman už nijak nereagoval. Euryale vytáhla nový rapír, který ještě před chvílí vlastnil jeden z goblinů, a párkrát do šamana píchla, ale bez jakékoliv reakce z goblinovy strany ji to přestalo bavit a rapír zase schovala. "Ten medailon určitě vzal Grakorisovi po tom, co ho zabili," zauvažovala nahlas Linnara, vytáhla dýku a poklekla k mrtvému goblinovi. "Co to děláš?" zeptal se Chester elfky, která začala mrtvole pomalu uřezávat hlavu. "Beru důkaz o tom, že jsme pomstili bratra té kněžky," odpověděla v klidu Linnara, zatímco ji na ruce a obličej stříkala krev. "Náš želvák usnul, asi trochu přebral," oznámila Euryale a ukázala do rohu, kde se povaloval prázdný soudek a Keg, zalezlý ve svém krunýři, potichu chrápal. Když Linnara skončila, tak si uřezanou hlavu za vlasy přivázala k pásku a ještě sáhla po medailonu své bohyně. Ve chvíli, co ho vzala do ruky, všichni ucítili něčí přítomnost. 

"To je dost, že jste mě sebrali," ozval se ženský hlas, "chvíli jsem myslela, že mě tu necháte." Družina se začala zmateně rozhlížet a hledat vlastníka hlasu. "Co? Kdo?" dostal ze sebe zmatený Chester. "Každopádně to celé poněkud nevyšlo podle mých představ," pokračoval hlas zvesela. "Jmenuji se Nekaria a potřebovala bych od vás jednu poněkud velkou maličkost." "Nekaria? Maličkost? Cože?" vybreptala pro změnu Euryale. "No věc se má tak," začala Nekaria, "jsem čarodějka a učitelka na akademii Shadowcross. Respektive jsem byla, než mě v souboji zabil jeden mág. Tedy nezabil, protože jsem na poslední chvíli svoji duši dostala do medailonu jednoho ze svých studentů." "Začínám se v tom ztrácet," zakroutil hlavou Chester, "co po nás teda chceš?" "Potřebuju, abyste mě dostali k mému tělu," začala vysvětlovat Nekaria, "určitě bude na mé akademii ve světě Trovorus." "Teď jsme ve světě Henia," upozornil Chester. "To mi bohužel nic neříká," odpověděla zklamaně Nekaria. Oonski se pomalu přesunul k Linnaře, která stále v natažené ruce držela medailon, a začal si ho prohlížet. "Na povrchu města jsou nemrtví, víš o nich něco?" zeptala se pro změnu starší elfka. "Nemrtví? Oni jsou ve městě nemrtví?" zeptala se nazpět Nekaria. "Je zvláštní, že nemrtví obsadí hlavní město říše, ale nikdo nic neví." řekla Euryale naštvaně. Aniž by si toho někdo všiml vytáhnul barbar nůž a začal s ním do medailonu vyrývat hlubokou rýhu. V tu chvíli Linnaře začaly rudě svítit oči, mezi prsty ji začala přeskakovat elektřina a pak chytila barbara za ruku. Ozvalo se hlasité prásknutí blesku, Oonski se párkrát zatřepal a nakonec se sesypal na zem, zatímco se z něj trochu kouřilo. "Tohle už nikdy nedělej!" zakřičela Nekaria. "Nikdo se ve mně takhle rejpat nebude." Chester a Euryale přišli k bezvědomému barbarovi. "Myslíte, že je mrtvý," zeptala se starší elfka ostatních a párkrát barbara šťouchla hůlkou. "Nejspíš ne, ale bude potřebovat vyléčít. Nemáte někdo léčivý lektvar?" zeptal se Chester. "Oonski jeden má," vzpoměla si mladší elfka, "dávala jsem mu ho, než jsme sem vyrazili. Říkala jsem, že ho bude potřebovat." Všichni tři se na sebe jen tak koukali, než si Euryale hlasitě povzdechla. Prohledala barbara a společně s Linnarou ho donutili lektvar vypít. Po pár vteřinách ležící barbar otevřel oči a prudce se nadechl. "Ksakru, kde jsem to skončil?" zeptal se Oonski sám sebe a sáhnul pro upuštěnu dýku. "Ne!" zakřičeli všichni tři současně a přirazili ho zpátky na podlahu. 

"Měli bychom vyrazit zpátky," řekla po chvilce Linnara, nasadila si Nekarii na krk a schovala ji pod oblečení. "Ještě jednu věc chci vědět," prohlásila podezřívavě Euryale. "Kde máme záruku, že na nás ten medailon něco nechystá. Co když toho kněze zabila ona. Goblina taky nechala umřít." "Žádné záruky nemám," odpověděla Nekaria, "zkrátka mi musíte věřit stejně jako já věřím vám. Pokud budu chtít, tak vás k tomu můžu donutit, ale nechci." Od družiny se ozvalo nesourodé zamručení. "A co Grakoris, ten kněz," chtěla vědět Linnara. "Za to já nemůžu, ten si za to mohl jedině sám," odpověděla Nekaria uraženě. "Jakto?" nenechala se odbýt mladší elfka. "Když jsem se k němu dostala, tak jsem mu řekla to stejné co vám," začala vysvětlovat čarodějka, "ale jakmile mě uslyšel, tak začal, vykřikovat, že k němu mluví jeho bohyně. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není pravda, ale po pár dnech jsem to vzdala a potvrdila mu, že tedy jsem jeho bohyně." "A jak teda umřel?" zeptala se Euryale. "Řekla jsem mu, že musí jít přes stoky aby se dostal z města, jenže žebřík dolů byl mokrý a když po něm lezl, tak spadl a rozbil si hlavu," dokončila Nekaria. "Celkem trapná smrt," řekl se smíchem barbar. "Měli bychom teda vyrazit zpátky do hospody," připomněl Chester, "a nezapomeňte na želváka." Skupinka se pak vydala na cestu skrz kanály. Oonski táhl Kega za ocas za sebou a Euryale se zase chopila tortlovy hole se soudkem. Netrvalo dlouho a všichni došli zpátky do hospody. 

Konec prvního sezení, pojebte se, takhle dlouho už nehraju. 

Dungeon Master - Abrahamovič
Hráčí - Liriah (Chester), Gothsip (Oonski), Zilfim (Keg), Sanchi (Euryale), Hexa (Linnara)