Throwback story: Trollům trochu cinká...
Když Fin a Fim dostali už potřetí stejnou zakázku - doručení balíčku z Ratchetu do Bogpaddle, začalo to vypadat jako jistá rutina. Ačkoli výdělek z takového úkolu nebyl příliš velký, byl to úkol jednoduchý, a tak se mu většinou nebránili. Nicméně na něm bylo cosi, co oba mladé trolly pěkně štvalo, a to nedostatek teplého jídla po cestě a pořádné střechy nad hlavou. Narozdíl od ostatních druidů, byli Fin a Fim zvyklí na málo, nepotřebovali přílišný přepych. Ale spánek pod střechou a dobré jídlo, alespoň jednou za čas, pro ně byl krásný sen. Sen, který si z almužny za úkoly spíše nemohli dovolit.
Loď z Ratchetu je dovezla do Booty Bay, kde se před cestou přes Stranglethorn vždy zastavili na odpočinek. Usadili se v hostinci "Salty Sailor" a popíjeli místní goblinské pivo, ale museli uznat, že ani za to málo co to stálo, se to nedalo pořádně pít. Když Fin vstal, aby donesl sobě a bratrovi další džbánek, vysypal z měchu už jen pár stříbrných. Doslova tak akorát na poslední rundu. Zase se posadil zpátky a se zamračeným výrazem kývl na Fima a na stříbrňáky na stole. Fim sklesle pochopil, co má bratr na mysli. Tohle cestování bylo vážně dost nevýhodné. A tak tam chvíli jen tak posedávali, bručeli a sledovali okolní dění.
Po chvíli zahlédli u stolu opodál jak nazelenalý goblin obehrává ne příliš chytrého orka v kartách. Pravidlo hry jim nepřišlo úplně složité, tedy pokud to vůbec nějaké pravidlo mělo! Co taky čekat od goblina, že... Rozhodli se vsadit si poslední mince co měli. Přeci, když už nemít nic, tak proč nezkusit z toho alespoň ještě něco získat.
A zadařilo se! Pocit výhry byl neuvěřitelný a zahřál - a to nejen na duši ale i fyzicky, když si bratři najednou mohli dovolit dvě postele u krbu a masitou večeři. Druhý den, plní energie a vzrušení z peněžitého přínosu a z předchozího večera, který jim na nějakou chvíli dopřál i trochu toho luxusu, vyrazili Fin a Fim do Stranglethornské džungle. Cesta byla podle očekávání klidná a bezproblémová, až na večer, kdy Fin a Fim opět skončili venku. A tentokrát i na dešti, což bylo jak naschvál po takové přívětivé noci. Schovávajíc se před deštěm pod strom po sobě bratři nešťastně koukli. Přesně věděli, na co ten druhý myslí - jak opět vydělat nějaké peníze, aby si zase mohli dovolit příjemný nocleh, a hlavně nemuseli kvůli pár mincím prožívat tak nesmyslnou cestu. Narazit znovu na goblina co hraje kostky by bylo obrovské štěstí. V tu ránu se zamysleli. Proč by k tomu vlastně potřebovali nějakého goblina? Proč by nemohli sami vytvořit a hrát nějakou hru pro výdělek?
Noc byla mokrá a studená, ale rozptylovaly je jejich večerní myšlenky. Následující ráno, než vyrazili, si druidi vyřezali šest šestihranných kostek z opodál spadlého stromu a začali se domlouvat na základních pravidlech hry. Aby zahnali nudu na již několikrát prošlé cestě začali s trochou toho tréninku házení. Když dorazili do Bogpaddle a odevzdali balíček, vyšli do místní nalévárny, kde šťastnou shodou okolností trávila noc i karavana z Badlands. Ihned chtěli vyzkoušet, zda se jejich nápady na hry s kostkami, které vymysleli cestou do Swamp of Sorrow, dají zúročit. Tak se těšili, že vydělají nějaké stříbrňáčky v Bogpaddle, že dokonce i vynechali oblíbenou zastávku v Stonardu.
V Bogpaddle šlo všechno jak po másle. První mince se začali hromadit, trollí bratři vždy hráli spolu, každou sázku i hod kostkami spolu konzultovali a nikdy neudělali krok bez souhlasu druhého. Bylo až k překvapení, jak jim to vycházelo. Po dokončení jedné z her a vybrání krásné výhry se Fim vydal k baru pro další rundu pití, když najednou uslyšel obrovské plesání ze směru jejich stolu. Nevěřil, že by to všechny snad tak bavilo! Když se ale otočil, viděl spoustu jásajících postav a vychrtlého goblina odcházejícího s jejich plným měšcem. Dost rychle ho ten úsměv přešel. Kvapil zpátky ke stolu a nevraživě se podíval na Fina. Ten celý zkoprnělý stál zírající na stůl, na kterém zbylo už jen těch šest dřevěných kostek. Fim se ho zeptal, co to má znamenat, ale Fin na svojí obhajobu jen vytrousil, že chtěl zkusit něco přivydělat i sám. Nevěříc svým uším, hodil Fim korbely s pitím na stůl tak rozhněvaně až se rozlily a beze slova odešel ven.
Bez vyhlídky teplého příbytku pro dnešní noc, zamířil Fim za město se jako vždy předtím vyspat pod širým nebem. Kousek za ním se hnal Fin a horlivě se omlouval. Starší bratr ho ale ignoroval a složil si spací pytel na zem pod strom za zdí města. Když Fin doběhl, bez dechu a bez dalších slov si rozložil svůj spací pytel vedle něj, doufajíc že mu Fim odpustí. Fim byl ale natolik naštvaný, že bratra nechtěl ani vidět, a tak mu jeho pytel odkopl k jinému stromu, skoro 10 metrů daleko. A tak si Fin smutně došel sebrat svůj pytel, sbalil ho do batohu a odešel. Fim chvilku přemýšlel, zda to nepřehnal, ale nakonec usoudil, že jeho vztek byl oprávněný. Pro jistotu však zůstával kvůli bratrovi ještě nějakou chvíli vzhůru. Konečně ho ale přemohla únava a usnul s myšlenkou, že když je natolik chytrý hrát sám, jistě se o sebe i sám postará.
Uprostřed noci se Fim vzbudil leknutím a spatřil, jak se k němu z mlhy blíží trollí silueta. Byl to Fin a nesl něco zabaleného do hedvábné látky. Fin opatrně přiklekl k Fimovi a z hedvábné látky rozbalil vzácný artefakt, který našel, když procházeli průsmykem Deadwind a od té doby jej u sebe schovával. Svěřil se Fimovi, že ho schraňoval pro krajní nouzi. Doufal, že teď artefakt prodají, aby zase měli nějaké peníze. Fim byl vděčný, že si mladší bratr nenechal artefakt jen pro sebe ale myslel na jejich společné dobro a tak mu odpustil, ale dohodli se, že už nikdy nebude nikdo z nich hrát sám.
V zapadlejší části Booty Bay se našel kupec onoho artefaktu, který trollům bohatě zaplatil, a ještě se smál, jak na tom prodělali. Nebyl to úplně čestný prodej, ale to trollům moc nevadilo, protože prodej posloužil svým účelům. S nově získanými penězi bratry nenapadlo nic lepšího než zajít do taverny, kde to vše začalo - Salty Sailor. Začali stejně jako v Bogpaddle. Házeli o stůl svými kostkami a přesvědčovali ostatní štamgasty o případně padnutých číslech a výší sázek. Vše vycházelo. Vydělali nějaké zlaťáky, přenocovali a odjeli lodí do Ratchetu, kde to zkusili v místním hostinci znovu. Nelze říct, že jen vyhrávali, ale stále více vydělávali, než prodělávali. Postupně se opět dostali do velmi příjemného výdělku.
Při večerním přepočítávání nabytého peněžního obnosu se v soukromí jejich pokoje rozjela vášnivá debata - zda jít naproti nově načatému byznysu a vyhledávat místní nalévárny, nebo hrát příležitostně pro potřebu občasného přivýdělku. Když se ale dopočítali celkové výherní částky, která značně převýšila počáteční vklad před příjezdem do Ratchetu, odpověď byla oběma jasná. Jít tomu štěstí trochu naproti vlastně nebude tak špatný nápad! Vždyť nemůže být nic špatného na tom, když si jako druidi také budou občas užívat přepychu. Balíčkové úkoly přestali dávat smysl, ale vzhledem k tomu, že na cestě už měli trochu známé tváře, rozhodli se přepravní úkol ještě jednou vzít, s tím, že si v každém městě přijdou na nějaký ten zlaťák k dobru.
Další balíček mohli dostat až za několik nocí, a tak měli Fin a Fim dost času na to, aby začali nacvičovat nové hry na kterých by se dalo vydělat a vymýšlet, jak přilákat nové "zákazníky", aby si zahráli s nimi. Když vzali poslední balíček na doručení, nalodili se na loď do Booty Bay, kde si zamluvili postele na dvě noci a skoro celý den proseděli v taverně a hráli. Osazenstvo stolu se jen točilo. Nachytali pár připitých orků na již známe kostky, kde každý z nich musel uhodnout součet hozených číslic. Jeden tauren si vzteky skoro utrhl rohy, když prohrál jejich naopak obrácené kostky - hra ve které soutěžící museli hodit číslice, které určili trollové. Co je však pobavilo nejvíc, byl jeden neskutečně nafrněný Elf s jeho partičkou kumpánů. Hrála se hra se třemi korbely na každé straně stolu a hráči se museli trefit do všech soupeřových. Nelze tvrdit, že to byl úplně férový souboj s jejich nástroji a druidím umem, ale ten pohled na nečekanou a pravděpodobně ne moc zažitou prohru elfa, byl k nezaplacení.
Ke konci večera přišel za bratry hostinský, zuřící že se mu jejich čachry nelíbí, že to hází špatné světlo na jeho podnik. Fin ale okamžitě před hostinského předstoupil a zcela přirozeným a klidným hlasem postaršímu orkovi vyložil, jak si v mnoha hostincích vybudovali dobré jméno jako počestní obchodníci se zábavou pro dospělé a nikdy na tom hostinec nebyl zkrátka. U toho podal orkovi dva zlaťáky. Samozřejmě to byla lež, ale to ork nemohl vědět. Fim se automaticky plácnul po čele, z obavy že Fin zase něco začal řešit bez rozmyšlení. Když ale viděl, jak hostinský zlaťáky s radostí přijímá, a k tomu trollům nabízí, že pro ně a jejich hry může zařídit místnost, kdykoliv k němu do hostince zavítají, došlo Fimovi, že to Fin řekl výjimečně fikaně.
Po dvou dnech se Trollové konečně vydali na dlouhou cestu s balíčkem do Bogpaddlu. Na cestě při průchodu Deadwing pass zahlédli hořet oheň v jindy opuštěném táboře a z dálky poznali, že u ohně sedí ork, elf s elfkou a opodál se spolu baví dva undeadi. Fin se pousmál na bratra, který ihned pochopil a kývl. Když se zastavili, aby se dohodli na plánu, přišel Fin se zajímavým návrhem - takhle venku by byla škoda hrát jen kostky. A tak se zrodila myšlenka první venkovní hry. Oba druidi využili svého umění, nasbírali již odrostlé výhonky a kořeny podél cesty, zamotali je do klubíčka a "naplnili" je dočasně životem. Ve hře pak každé z klubíček kolovalo partou, dokud se náhodně u některého hráče nerozpadlo a ten ze hry vypadl. Nejen že to byla příjemná zábava k večernímu ohni, ale dalo se to i zpeněžit.
Jak Fin s Fimem cestovali, vymýšleli nové a nové hry a vylepšovali ty staré. A tak se zrodil koncept trollího casina neboli "Troll-sina". Dlouho to trollím bratrům procházelo a měli štěstí ve hře. Vydělávali si mnohem víc než kdejaký žoldák nebo obchodník. Cestovali všude po světě a s postupem času se sami od her začali vzdalovat a spíše organizovat hry a sázky druhých. Bylo to pro bratry mnohem snazší a výdělečnější. Začali si být jistější a odvážnější v pořádání soutěží a her. Dalo by se říct, že jim úspěch stoupl do hlavy.
Když je druidí povinnosti zavedli do Val'Shary, tak si řekli, proč nevyzkoušet mimo jiné i místní výčep v Bradensbrooku. Dostalo se jim, že do Bradenbrookského hostince chodí i jistý nejmenovaný, leč dost majetný lord, kterého obrat by mohl znamenat mimořádný finanční přírůstek. Co už však nevěděli bylo, že tento lord nesnese, když mu někdo sahá na majetek. Ten večer, obrali bratři lorda i celou jeho partičku o značnou hotovost. Netušili, že ten si to od dvou modráků jen tak nenechá.
Poslední, co si bratři za ten večer pamatují, bylo pozvání od lorda na "vítězný drink", což bratři nemohli odmítnout. Bohužel pro ně ten drink nebyl úplně čistý. Když se druhý den ráno probudili na kraji lesa Val'shara, daleko za Bradenbrooksem, zjistili že jim sebrali všechny peníze, které u sebe měli. Naštěstí si nechali jistou rezervu v bance, ale i tak to nebylo tolik jako hodnota o kterou ten večer přišli. Celí rozhození se Fin a Fim posbírali mimo přilehlou civilizaci a shodli se, že by s kasinem měli přestat. Byla to jen otázka času, než někoho naštvou. Druhý den, stále psychicky pošramocení z předchozího zážitku, jen pasivně vysedávali u ohně. Dávno dojedli své zbytečky malých svačin a k večeru jim už začalo kručet v břiše. Jediná jejich záchrana bylo blízké pole s kukuřicí, které nejspíš patřilo onomu nenasytnému lordovi. Kromě kukuřice však "narazili" i na něco jiného.
(Zilfin + Zilfim)