Valentýnsky speciál: Trollí lovestory

Jejich oči se střetly pohledem a čas kolem, jako by se zastavil. Nebyla to žádná mágovina. Neviděli nic jiného než jeden druhého.... 

 O několik hodin dříve v Ogrimmaru:

Vysoká, hubená Orčice Ureda oděná v hnědomodré róbě položila pravou ruku na rameno mladé trollce a tichým hrdým tónem ji řekla, "přišla jsi ke mě jako naprostý nováček z kmene, který nepoužívá bojovou magii elementů, a odcházíš jako schopný učeň," otočila se, došla ke stolku za ní a vzala z něj dopis opatřený Orgrimmarskou pečetí. Pomalu šla směrem k trollce.
"Já už tě nic nenaučím. Vyhledej Magistru Zen'ivun v Dazar'Alor na Zandalarských ostrovech a dej ji tenhle dopis" a podala jí ho.
Trollka si ho vzala a vyděšeně se podívala na Orčici.
"A jak se tam dostanu?"
Ureda se usmála a řekla, "jsi mág, určitě si poradíš" a s poklonou se s mladou trollkou rozloučila.
"Lok-tar, Karbonara."
"Duchové s tebou, Uredo," odpověděla Karbonara a opětovala poklonu, pak se otočila a odešla. V hlavě měla jedinou myšlenku, kdo ji naučí teleportační formuli do Dazar'aloru. Cestou se stavila v krámku mágů, aby si koupila teleportační runy. Podala bledému vyhublému orkovi dvě zlaté mince a on ji na pult položil dvě runy. Karbonara si runy vzala a kývla na orka. Ten kývnutí opětoval a schoval si mince do brašny. Trollka vyšla z obchodu a zamířila do teleportační síně pod branou Orgrimmaru. Jednu runu si schovala do kapsy a druhou svírala cestou v ruce. Když dorazila do síně, runu magicky zdvihla nad sebe. Kolem trollky se objevil kruh plný arkánových znaků, mezi prsty ji probíhaly řady blesků a s tlesknutím ji pohltila fialovomodrá záře. Najednou, jako by spadla, objevila se na trávě před tradiční trollí dřevěnou budovou, která se zdála být prázdná. Otočila se a viděla, jak se k ní řítí nazelenalý vysoký troll s dlouhými kly a pomalovaný červenými znaky. Za opaskem se mu houpaly čtyři lesklé vrhací sekery.

Přiběhl k trollce a zabušil si pravou pěstí na hruď, "Karbonaro, vítej doma."
Trollka pozdrav opětovala, přikývla a nervózně se rozhlédla po poloprázdné vesnici.
"Kde sou všichni?"
"Na výpravě," řekl chraplavě troll, "nečekali jsme tvůj návrat" a ušklíbl se.
Karbonara podřízeně vydechla, chvíli mlčela, pak zvedla hlavu a řekla, "nevadí, nezdržím se dlouho, mám moc práce. Řekni rodičům, že jsem tu byla."
Otočila se a zašla do dřevěného příbytku. Uvnitř si sundala batoh a pečlivě do něj složila své tradiční slavnostní roucho. Z dřevěného stojanu si odřízla dva kousky sušeného masa, zabalila ho do kousku kůže a dala do batohu. Venku si ze studny naplnila vak na vodu. Sebrala z podlahy batoh, vyšla ven a z kapsy si vyndala teleportační runu. Viděla jak na ni z dálky kouká troll, který ji přišel pozdravit. Rozloučila se přiložením pěsti na hruď a hlavou se jí zatím honily možnosti, jak se dostat do Dazar'aloru. Blikla ji hlavou myšlenka a ani chvíli neváhala. Zvedla obě ruce nad hlavu a mezi nimi, omotaná blesky, se roztočila teleportační runa. Na zemi kolem se objevily modré kruhy a znaky a po chvíli soustředění, s tlesknutím, blesky pohltily runu. Vesnicí projela fialová záře a trollka byla pryč. 

Když byla zpět v teleportační síni v Orgrimmaru, zamířila rovnou ke dvěma zandalarským trollům, kteří udržovali portál do říše Zandalari. Ukázala jim dopis a řekla, že musí do Dazar'aloru, za Magistrou Zen'ivun. Zandalari začali beze slova kreslit rukama ve vzduchu různé arkánové obrazce, které se tvořily taky na zemi kolem trollky. Cítila jak skrz ní proudí obrovské množství energie. Zavřela oči. Ucítila slabý záchvěv větru a znovu je otevřela. Stála ve vysoké místnosti bohatě zdobené zlatem.

"Vítej v Dazar'alor."
Karbonara se otočila a před ní stála o dvě hlavy menší nemrtvá s nazelenale černými vlasy v černé róbě.
"Jsem Brillin a starám se o nově příchozí."
Karbonara nevěřícně vytáhla dopis a ukázala ho Brillin, "hledám Zen'ivun."
Ta ji nasměřovala dolů do města, kde byly výcvikové síně a kde se Zen'ivun často zdržovala výcvikem nových mágů.

 Když už tam dorazila, našla Zen'ivun snadno. Podala ji dopis od Uredy. Zen'ivun přejela rukou nad pečetí. Ta se rozzářila a rozlomila. Pak Zen'ivun rozvinula svitek a začala číst. Karbonara se rozhlížela kolem po síni.
Zen'ivun po chvíli schovala svitek do kapsy v róbě a podívala se na trollku, "tak se kouknem, co umíš."

Karbonara se otočila a ve dveřích viděla modrého trolla v červeno-hnědém koženém brnění, který se při pohledu na ní zasekl stejně, jako se zasekla ona. Jejich oči se střetly pohledem a čas kolem, jako by se zastavil. Nebyla to žádná mágovina. Neviděli nic jiného než jeden druhého. Její srdce se rychle rozbušilo a ona v mžiku zapomněla, co chtěla. Naštěstí se rychle vzpamatovala a udělala první krok směrem ke dveřím. Troll naproti se také probral z tranzu a vyrazil směrem k ní. Když byli nakrok od sebe, tak troll ustoupil stranou. Karbonara znervózněla, na pozdrav si jemně ťukla dlaní na hrudník a usmála se na trolla. Ten ji pozdrav opětoval a mrkl na ní jedním okem. Ve dveřích se Karbonara ještě otočila zvědavostí a viděla jak se troll baví s nějakým druidem.

Zajímavé, zamyslela se. Už dlouho nepotkala trolla, co by jí takhle zaujal na první pohled. Naposledy se sama pro sebe usmála nad pomyšlením na něj a pak se otočila k dřevěným figurínám, u kterých už stála Zen'ivun. Když přišla k ní, tak pořád myslela na onoho trolla. Chvilku si prohlížela vše kolem sebe. Vše ji přišlo úplně nové.

Ze snění ji probral až hlas Zen'ivun, která ji s trochou kritiky řekla, "tak ukaž nějaké kouzlo."
Karbonara si stoupla do bojové pozice, mávnutím rukou vstřebala okolní energii, kterou svou rukou rozžhavila do ohnivé koule, a následně vyslala proti dřevěnému panákovi. Ten při nárazu vzplanul a během chvilky shořel na popel. Zen'ivun kývla.
"Dobré, zkusíme něco jiného," mávnutím ruky se popel zformoval zpět do podoby panáka a objevila se kolem něho arkánová bublina. Karbonara zkusila totéž kouzlo, ale celá ohnivá koule byla pohlcena štítem, aniž by se oheň dotkl cíle. Zen'ivun se jen usmála. Karbonara zvedla ruce vzhůru a vyslala energii v podobě ledového vzduchu vpřed. Nad panákem začalo pršet a voda za letu mrzla a měnila se v ostré ledové rampouchy, které prošli arkánovým štítem jako máslem a prošpikovali panáka skrz naskrz.
Zen'ivun se opět usmála, "výborně, jsi slibná studentka," odmlčela se a ukázala venku na budovu na konci nádvoří.
"Tamhle je hostinec, kde se můžeš ubytovat. Zítra za rozbřesku buď tu."

Karbonara se otočila a opět se jí rozbušilo srdce, když uviděla stejného trolla, jak byl opřený o zeď a sledoval ji. Když magistra odešla pryč, troll se vydal směrem ke Karbonaře. Na stopu od ní se zastavil usmál se a nervózně řekl, "sem Zilfin... z kmene Darkspear.... "

 O několik hodin dříve v Thunder Bluffu:

 Dva trollové Zilfin a Zilfim vyšli z tradičního Tauřího stanu. Fim za chůze řekl, "Hamuul má pravdu, zkus požádat o pomoc Raptari druidy, ti by mohli něco vědět. Jinak to už po Sargerasovi nezpravíme."
Fin přikývl. "Někdo z nich by nám moh pomoct. Zaletím do Dazar'alor."
Fim odpověděl, "já poletím do Silithusu s dalšími druidy a zkusíme šamanům pomoct, trochu elementy uklidnit."
Fin přikývl a podal bratrovi ruku. "Hodně štěstí."
Fim mu také podal ruku a chytli se za předloktí, "i tobě bro."
Oba se proměnili v sovy a každý odletěl jiným směrem.

Fin vešel do portálové místnosti v Orgrimmaru a ihned vyhledal zástupce Zandalari.
"Lok-tar," oslovil je Fin, "musím naléhavě do Dazar'alor."
Troll odpověděl chraplavým hlasem, "v jaké záležitosti?"
"Druidi Cenariova kruhu chtějí požádat o pomoc," odpověděl Fin.
Oba trollové se na něj podezřele dívali, ale po chvilce začali čmárat rukama znaky do vzduchu. Na zemi kolem Zilfina se začaly kreslit stejné znaky jako kreslili oni. Když se kolem něj zformovali runy, uviděl fialové bliknutí a objevil se ve velké rušné místnosti, se zdmi posetými zlatem.
Okamžitě ho oslovila bledá nemrtvá, "co tě přivádí do Dazar'alor?"
"Přicházím ve jménu Hamuula Runetotema," odpověděl Fin, už poměrně unavený z těch věčných otázek. Nemrtvá kývnula hlavou ke dveřím a navigovala ho kam má jít. Fin kývl a otočil se.
 Přešel do spodní části města a vešel do budovy s prostornými síněmi. Ve dveřích jako první zahlédl krásnou zelenou trollku, v černé róbě s červenými znaky. Úplně se zasekl, když ji viděl a rázem ztratil všechny myšlenky. Když se trollka otočila, tak se jejich oči střetly pohledem a čas kolem, jako by se zastavil. Nebyla to žádná mágovina. Neviděli nic jiného než jeden druhého. Chvilku oba jen stali a dívali se na sebe, než se trollka vydala směrem k Finovi. I on tedy vyšel vpřed, a když byl kousek od ní, ustoupil stranou, aby mohla projít. Když Fin viděl, že se na něj usmála, mrkl na ni jedním okem. Když trollka prošla, Fin se otočil a pomyslel si, Vau, to je zadeček, usmál se pro sebe a pokračoval dovnitř, kde hledal představitele Raptari.

Když skončil, šel ke dveřím a myslel na krásnou trollku a jak by jí ještě jednou rád viděl. V tom uslyšel praskot rychle hořícíhodřeva. Nesnášel ten zvuk od události v Teldrassilu, proto zpozornil a pomalu se blížil k místu odkud slyšel ten zvuk. Uviděl tu překrásnou trollku, jak se snaží zničit zaštítěneho dřevěného panáka. Opřel se o zeď a se zájmem ji sledoval. Když viděl, že Zen'ivun odešla pryč, sebral všechnu odvahu co v sobě ještě našel a vydal se směrem k trollce.

Přistoupil blíž a nervózně řekl, "sem Zilfin, z kmene Darkspear."
Trollka se usmála, "já Karbonara z kmene Raventusk."
Fin ji úsměv opětoval, "zdržíš se tu?"
Karbonara kývla, "budu se tu učit."
Fin se rozzářil, "můžu tě pozvat na medovinu? Znám tu výbornou hospodu."
"Ráda," řekla ostýchavě Karbonara a vyrazili spolu na drink kde si povídali celou noc.
Ráno Fin naprosto šťastný a plný lásky řekl Karbonaře, "musím ti představit rodinu...."

(Zilfin, korekcia - Valdyr, Sanchi, Abrahamovic)