Zadup edition

Zadup, orkský válečník z divokých plání Nagrandu, byl od dětství cvičen k boji a jeho síla rostla s každým dnem. Jeho osud byl jasný – zadupat nepřátele Hordy hluboko do země. Když poprvé vkročil na bitevní pole Azerothu, jeho odhodlání a vášeň pro boj byly zřejmé každému, kdo ho spatřil v akci.

Zadupova taktika byla jednoduchá, ale smrtící: "charge and execute". S neuvěřitelnou rychlostí vtrhl do boje, omráčil nepřítele prudkým útokem a v jediném nekompromisním úderu ho ukončil. Nikdy nedal protivníkům šanci zareagovat. Tento styl z něj udělal postrach na bojištích, jako je Warsong Gulch a Arathi Basin, kde vedl útoky a bránil čest Hordy.

Nepřátelé se třásli, když slyšeli jeho jméno. Zadup nikdy neváhal, jeho kroky byly těžké a neúprosné. S každou bitvou jeho pověst rostla. Orkové, trolové i taurenové ho uctívali jako neúprosnou zbraň Hordy, zatímco nepřátelé Aliance se modlili, aby nebyli další, koho doslova zadupá do země.

Jeho cesta válečníka nikdy nekončí, a kdekoliv se objeví, přináší s sebou hrůzu a vítězství Hordy.

________

Zadup v Alterac Valley – Mrazivá výzva

Zadup, neúprosný válečník Hordy, procházel mrazivými pláněmi Alterac Valley, jeho těžké boty dělaly hluboké otisky ve sněhu. Na opasku se mu houpaly různé trofeje – uši padlých nepřátel. Ale dnes měl speciální cíl: obrovské, špičaté uši elfky, které byly vidět zdaleka.

Když zpozoroval skupinu aliančních bojovníků bránících most, bez váhání se vrhl do akce. Rozběhl se směrem k lidskému válečníkovi, který se snažil utéci. Jakmile do něj vrazil, válečník se skácel na led. Zadup se chystal k úderu, ale lidský válečník sklouzl a znovu se pokusil vstát. "To je jako bojovat na kluzišti," zasyčel Zadup, když se mu nedařilo zasáhnout. Jeho sekera s každým pokusem zasahovala jen vzduch, zatímco válečník neustále klouzal.

Konečně, když válečník ztratil rovnováhu a skončil na zádech, Zadup zamířil k němu s uspokojením. Rychlým pohybem mu usekl uši. "No, alespoň máš památku," poznamenal s úsměvem, když uši připevnil k opasku.

Ale Zadupova pozornost byla brzy přitáhnuta k elfce, jejíž obrovské špičaté uši vynikaly mezi stromy. "To je ono!" zvolal. Rozběhl se za ní, přičemž elfka klouzala a snažila se uniknout. Zadup ji rychle přemohl a s vítězným úsměvem ji omráčil. Poté jí usekl obří uši, které se leskly v měsíčním světle.

"Tohle je opravdu úlovek," řekl spokojeně, zatímco si elfí uši přidal na svůj opasek. Byly nádherně velké a ukazovaly jeho úspěch v boji. "Kdo by si pomyslel, že elfí uši mohou být tak výjimečné?" zasmál se sám pro sebe.

S novou trofejí a úsměvem na tváři se vrátil na bojiště, kde jeho spojenci z Hordy obdivovali jeho úspěch. "Jak se říká – co oko neuvidí, to srdce nezatouží. A já mám oči, které vidí všechno," poznamenal s úšklebkem.

S radostí pokračoval v boji, jeho úspěchy v Alterac Valley už legendární a s jeho novými trofejemi se stal mezi spojenci ještě oblíbenější.

_________

Zadup, hrdý válečník Hordy, se rozhodl, že v Zandalaru bude mít nového spojence – obrovského raptora, který se v bitvě choval jako živá pohroma. "To je přesně to, co potřebuji," zamumlal, když uviděl jeho barevné peří a ohromující kroky.

Našel trollího lovce Jin'roka, který raptora vlastnil. "Chci toho raptora," prohlásil Zadup. "Jak se k němu dostanu?"

Jin'rok se zasmál. "Přiveď mi pět měsíčních žab. Jsou kluzké jako mýdlové bubliny a schovávají se v bahně."

Zadup se vydal do zandalarské džungle, kde žáby klouzaly, jakoby měly vlastní plán, jak se mu vyhnout. Po hodinách máchání a pádu se mu konečně podařilo žáby přivést. Jin'rok se smál, jak je to "skvostné".

Druhý úkol: najít ztracený amulet v ruinách plných hadů. "Tohle vypadá jako noční můra," zaklel Zadup, když se prodíral mezi hady a škorpióny. Nakonec amulet našel a přinesl Jin'rokovi.

"Výborně," řekl Jin'rok. "Teď připrav lektvar pro přivázání raptora. Musí být tak účinný, že z něj budeš mít pocit, že máš raptora přivázaného k sobě."

Zadup začal vařit. Lektvar bublal a hřměl jako malá sopka. Po několika katastrofách se mu podařilo vytvořit něco, co aspoň trochu vypadalo jako lektvar. Jin'rok to ochutnal a prohlásil: "To je… zvláštní. Tak silné, že bys tím přivázal i draka."

Když Jin'rok přivedl Zadupa k raptorovi, ten se k němu okamžitě vázal. "Když přežiješ moje lektvary, zasloužíš si raptora, který odpovídá tvé slávě!" zvolal Zadup.

S novým raptorem se Zadup vrátil do bitvy v Zandalaru, ohromujíc všechny kolem sebe nejen svou silou, ale i neobvyklým způsobem, jakým vtrhl na bojiště.

_______________________________________________________________

Zadup stál před bránou Orgrimmaru, zbroj blyštivá, sekera pevně v ruce. Už dobrých pár minut čekal na své spolubojovníky z guildy, kteří jako obvykle měli "každou chvíli dorazit." Najednou zahlédl postavu v barvách své guildy. Zamával na ni a zvolal: "Hej, už jsi tu! Takže konečně vyrazíme?" Postava se otočila, mechanicky odvětila: "Sláva Hordě! Hledáš něco speciálního?" Zadup se zarazil. Byl to obchodník. Chvíli jen tiše zíral, pak si povzdechl: "Tak jo... než sem dorazí ti praví, aspoň si zkrátím čekání." Přešel k tréninkovým figurínám a s brutální přesností začal trénovat Executy, sekera svištěla vzduchem a každý úder byl veden se smrtící precizností. "Než se sem ti loudové dostanou, zvládnu to srovnat i s celým Stormwindem," zabručel a jeho sekera znovu zasvištěla, zanechávajíc na figuríně hlubokou rýhu.

______________________________________________________________

Zadup, válečník známý spíše pro svou lásku ke krvi a bitevním vřavám, se jednoho dne rozhodl, že zkusí něco nového: archeologii. Proč? "Potřebuju větší sekeru a někde pod touhle hlínou ji určitě najdu," vysvětlil stručně, než se pustil do práce.

Vybral si staré trollské ruiny v Zandalaru, protože podle pověstí tam kdysi dávno ležely artefakty neuvěřitelné síly. S mapou, kterou omylem sebral od jednoho goblina, a lopatou velkou skoro jako jeho sekera začal kopat.

Hned první den narazil na něco pevného. Nadšeně vykřikl: "To musí být pradávná pokladnice!" Po chvíli zuřivého kopání ale vytáhl jen starý hrnec. "Hmm, perfektní na guláš!" zhodnotil a pokračoval.

Následující hodiny přinesly několik zajímavostí: ulomený tesák, nějaké střepy a jeden velmi naštvaný raptor, kterého Zadup považoval za "přírodní strážce pokladu". Po krátkém "přesvědčování" ho nechal jít s poznámkou: "Běž si najít menšího nepřítele."

Nakonec, po několika dnech plných kopání, nadávek a rozbíjení lopat, objevil cosi zářícího. "TO JE ONO!" zaradoval se a vytáhl starý trollský amulet. "Není to sekera, ale určitě se dá zastavit v Orgrimmaru za dobrou cenu."

Když se Zadup vracel s úsměvem na tváři, sousedící trollové se za ním smáli. Netušili, že amulet byl jedním z klíčů k pradávným rituálům, který Zadup naprosto ignoroval. Hlavní bylo, že mohl sám sobě říct, že je teď archeolog-válečník.

"A tohle povolání je dokonce čistší než bojovat s Aliancí," zamumlal a pokračoval do své oblíbené hospody s kořistí na rameni.